Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...Chlapec a devce jeli na motorce víc jak 120 km/h....
Devce: Spomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Devce: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi rekneš, že me miluješ!
Devce: Miluju Te.. už spomal
Chlapec: Ted me obejmi. Jakoby to melo byt naposled...
Devce ho obejme..
Chlapec: Mužeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Na druhý den v novinách: Motocykl narazil do budovy kvuli selhání brzd. Byli na nem dva lidi, ale jen jeden prežil. Pravdou je, že chlapec v polovine strmého kopce zjistil, že mu selhali brzdy, ale nechtel, aby to jeho prítelkyne vedela. Namísto toho chtel, aby mu prítelkyne rekla, že ho miluje, naposledy chtel cítí její objetí a potom jí dal svoji helmu i presto, že to znamenalo jeho smrt! Jen kvuli tomu, aby žila...
Devce: Spomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Devce: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi rekneš, že me miluješ!
Devce: Miluju Te.. už spomal
Chlapec: Ted me obejmi. Jakoby to melo byt naposled...
Devce ho obejme..
Chlapec: Mužeš mi sundat helmu a nasadit si ji?
Na druhý den v novinách: Motocykl narazil do budovy kvuli selhání brzd. Byli na nem dva lidi, ale jen jeden prežil. Pravdou je, že chlapec v polovine strmého kopce zjistil, že mu selhali brzdy, ale nechtel, aby to jeho prítelkyne vedela. Namísto toho chtel, aby mu prítelkyne rekla, že ho miluje, naposledy chtel cítí její objetí a potom jí dal svoji helmu i presto, že to znamenalo jeho smrt! Jen kvuli tomu, aby žila...
Všechno začalo, když se jejich oči několikrát během chvilky střetly.. ten den si pamatuje dodnes.. pamatuje si každou minutu z toho dne.. byli se školou na výletě a oni ze sebe skoro nespustili oči.. co že tk najednou?? Vždyť si nikdy předtim jeden druhýho ani nevšiml..
Začaly prázdniny a ona poznala někoho jiného a na něj zapoměla.. nechtěla si dělat žádné naděje.. jenomže s novym objevem to byla slepá ulička.. dlouho se z toho vzpamatovávala.. ale začátek nového škol.roku jí z toho osvobidil.. když spatřila opět jeho vypadal ještě líp než před prázdninama.. nemohla z něj spustit oči.. byl to přesně její typ.. hnědé vlasy.. čokoládový oči.. a už od pohledu hodnej.. rozumnej a pohodovej kluk. Celý měsíc byl pro ni něco úžasnýho.. pořád si vyměňovali pohledy.. kdykoliv se potkali na chodbě nebo v jídelně podívali se na sebe.. všechny přestávky trávili na chodbě a furt na sebe koukali.. ani jeden však nikdy s tim druhym nepromluvil jediný slovo. Začal říjen a s nim i trápení.. začal ji ignorovat.. z ničeho nic.. už na ni nekoukal jako před tim a ona ?? Najednou neměla odvahu podívat se mu do očí.. chodila tam, kde by ho mohla potkat, ale jakmile ho uviděla.. sklopila oči k zemi a nepodívala se na něj.. měla strach. On přestal chodit o přestávkách na chodbu a ona byla čím dál tim víc nešťastná. Chtěla aby to bylo jako dřív.. snažila se sebrat odvahu a dát mu najevo že ho má ráda ale kde sebrat tu odvahu ?? Přepadl jí smutek.. smutek kterého se nemůže zbavit.. začalo řezání do rukou.. usínala s brekem a s písničkou untitled.. připomínala jí uplně všechno.. první den.. jeho pohledy.. nikdo nebyl schopnej jí pomoct.. nikdo..uzavřela se sama do sebe a myslela jen na něj.. u toho poslouchala furt dokola untitled nebo berušku.. "..že ty jsi ta, kterou jsem hledal už léta..(nejsem)….beruško moje, já do tebe jsem blázen.. (nejsi).. i když jsem sám, na tebe myslívám.. (kéž by)…nikdy před tim jsem takhle nemiloval, snad si to jen myslel nebo si na to hrál, vždycky hledal jsem moc a pokaždé našel málo…….beruško věř, že jen pro tebe tu jsem (jenomže ty tu nejsi !! ) " při těhlech slovech se jí hrnuly do očí slzy.. vždycky doufala a věřila, že jednou tuhle písničku bude poslouchat s nim.. že ty slova budou pravdivý.. ale nee.. nebudou.. nikdy nebudou... všechno skončilo stejně rychle jako to přišlo.. ze dne na den.. otázka proč ?? je zbytečná.. na tu odpověď asi nikdy nenajde..Ted si říká proč na ní furt koukal ?? nebo se jí to jenom zdálo a něco si namlouvala ?? proč jí pak začal ignorovat ?? udělala něco špatně?? Proč jí neodepsal na sms ?? myslel si že to je omyl ?? A najde na všechny tyhle otázky vůbec někdy odpověď ??
Kdyby tak věděla, že za několik málo sekund se dozví, že to, čemu celou tu dobu věřila, NIKDY nebude…je to jako kdyby vám někdo zabodnul nůž přímo do srdce.. kéž by se tak dalo vyléčit... ale jizvy zůstanou navždy…
Sedí u počítače.. žiletka pomalu přejíždí po její ruce a na ránu jí kapou slzy.. ta bolest srdce.. ta úzkost je nepopsatelná.. nesoustředí se na to co dělá.. má v hlavě teď jenom jeho.. najednou žiletka zajede hlouběji….ví, že to přehnala…ví, že se blíží konec…celé její tělo zalije chlad a po ruce jí stéká krev…usíná…z dálky ještě uslyší zvonek u dveří, ale už nemůže nic dělat..
Nechtěla zemřít.. ale zemřela… kdyby jenom tušila, že to byly poslední sekundy jejího života… kdyby jenom tušila, že on za ní přijde a řekne jí "Miluju tě" a že ví, že udělal chybu… ale tohle se ona už nikdy nedozví….
Jdu po ulici a najednou uslyším ten tolik známý hlas:"Ahoooj Deny!!" Mé uši se nemýlily.Otočím se a uvidím obličej kluka kvůli kteremu každou noc brečím a kterého tolik miluju.
"A.....Ahoj...." , odpovím trochu zaskočeně.začnem se spolu bavit a nakonec skončíme na lavečce.Nechápu proč za mnou přišel......Až do teto chvíle:"No víš,proč jsem vlastně tady!!Příští tyden odjíždím." Hmm no asi jede někam na prazdniny,pomyslím si.Ale on pokračuje dál..
"A.....Ahoj...." , odpovím trochu zaskočeně.začnem se spolu bavit a nakonec skončíme na lavečce.Nechápu proč za mnou přišel......Až do teto chvíle:"No víš,proč jsem vlastně tady!!Příští tyden odjíždím." Hmm no asi jede někam na prazdniny,pomyslím si.Ale on pokračuje dál..
"S mamou a brachou se stěhujeme do Budějovic k babičce,takže se asi už nikdy neuvidime tak jsem se chtěl rozloučit."
COŽE?!?!?!?!To ne!!!To není pravda!!!Nesmí!!!
Nakonec ze sebe dostanu jen:"PROČ...?!?".....A pak nasledovala věta,která mi připadala,jako by mi někdo vrazil nůž do zad....:"Mám tam holku.Víš asi ji miluju a chtěl bych s ní být častěji.Proto odjíždím s mamou jinak bych tu zůstal."
Tak tohle je ta nejhorší noční můra!!Na tohle teda nemám a nevzmůžu se na nic.
"Já vím asi jsme tě překvapil....",pokračuje," ale kdybys ji viděla!Je prostě skvělá,moc si rozumíme,takovou holku jsem prostě nikdy nepotkal.
AUUUUUUU!!!!!Ted jsi mi zasáhl tím ostrým nožem přímo do srdce.Konečně se sebe něco vyklopím:"A.....kdy odjíždíš??"
"Příští tyden v pátek.Jedem vlakem v 9 hodin z nádru."
Mám pocit že omdlím....ne!!Je to jako by jsem už nežila!!ON!!To on zabil i to poslední,co ve mě bylo......
"......je skvělá.....lepší holku neznám......"-jeho slova se mi furt dokola přehrávají v hlavě.
Proč?Proč jen tak neodjel...?Proč za mnou musel přijít a říct mi to...??Copak on nechápe,že tímto mě zabíjí??
"Tak....hodně štěstí a...měj se krásně....v pátek se ještě uvidíme..."
"Cože?Ty mě přijdeš doprovodit?Jsi mooc moc hodná a tvůj kluk má velky štěstí...!!"
Buuuu...Prosím přestan!!
"Ano přijdu tě doprovodit.Budu před vlakem,tak jak mě uvidíš tak vylez,ano?Pamatuj si to..."
"Jojo,jasně že budu!!budeš před vlakem....já tě budu stopro vyhližet!"
Rozloučili jsme se a odešli každý jinym směrem.
Dny do toho osudného pátku byli strašné!V halvě mi neznělo nic jinyho,než jeho slova o NÍ!!!!
Jak moc jí závidím!!proč ona a né já?na tuhle otázku mi už asi nikdo neodpoví....Chodila jsem jako tělo bez duše.Vlastně to tak bylo...Prostě všechno co ve mě bylo jsi TY jedinou větou zabil.Ted je jen tělo...a nic víc.
Konečně nastal ten den!!Den,kdy tě vidím naposled.je 8.55 a na nádraži je jediný vlak.Je to vlak.který nás oddělí navždy.A už vidím i ho se svoji rodinou.Oni nastoupí,ale on ještě zůstane venku.Rozhlíží se...Ano,já vím že hledá mě,ale ještě není ten správný čas.Průvodčí ho naháni do vlaku a on se se smutným výrazem ještě jednou podívá kolem...A já jdu dál...Rozběhnu se a po tvářích mi začnou padat slzy.Jsou to mé poslední slzy pro něho.Už nikidy víc pro něj nebudu brečet.NIKDY V ŽIVOTĚ!!!
Otočím se a vidím,že vlak ještě stále stojí."Ještě mám čas",pomyslím si.Stále běžím...tak.Už jsem na místě.A ted jen čekat.ale nebudu čekat moc dlouho,protože slyším z dálky troubeni vlaku.Už jede!!Ted jen čekám až přijede ke mě.Už je celkem blízko...V kapse mám pro něj poslední dopis.Zdalipak si pamatuje na má poslední slova,která jsem mu řekla..?Vlak je stále blíž a blíž.Slyším jak duní koleje...KONEC se blíží...TED!!Vykročím levou nohou a jdu si stoupnout na koleje.Řidič vlaku si mě všimne ale příliš pozdě na o aby vlak ubrzdil....
A já ucítím náraz.Je to velká bolest!!Ale ta co byla v mém srdci byla větší.pak už nic necítím.Má duše poamlu odchází z těla.Ale...jako by se jí nechtělo!!Pořád jsem naživu!za chvili mě donesli na nádraží,kam pak pro mě dorazí sanitka.Vlak mě příliš nezdeformoval a není na mě nepříjemný pohled jinak by mě asi nenesli mezi lidi.....Ale co to!!!ON sedí na lavečce na nádraží a smutně hledí před sebe.Proč není ve vlaku???Nemohl se stihnout tak rychle vrátit a navíc,vlak nesměl nikdo opustit!Tak co dělá tady???A pak se podívá směrem kde ležím já.Když si mě všimne,ihned vyskočí a přiběhne ke mě.Svalí se za mnou na zem a začne mě objímat.Všude je spousta krve....Ještě pořád cítím jeho dotek a slzy,ktere se mu objevili na tvaři.
"PROČ??Proč jsi to udělala???"
"...protože tě miluju...." ale tohle on už neuslyší...
V dálce slyším sanitku...
"Deny proč jsi mě opustila??Já tu zůstal kvůli tobě!!Neodjel jsem,protože jsem si uvědomil,že tebe miluju víc než ji!!Čekal jsem tu na tebe,abyhc ti to mohl říct a my by jsme byli spolu!!Deny!!Nesmíš mě opustit!!PROSÍÍM!!!! "
Neeee!!!!To není možné!!!On nechtěl odjet?!?Zůstal tu!!!Aby jsme mohli být spolu!!On mě miluje!!
Ale už ho ani neslyším...NE!!!Já už nechci zemřít!!ne ted!!
Ale je pozdě...Má duše už jde pomalu pryč z těla...Vidím ho jak mě stale objímá ale já už tam nejsem.Proč jsem nezemřela hned po nárazu??Proč jsem musela ještě žít a vyslechnout si to?Sanitka už přijela.Ale je už příliš pozdě.On jede se mnou.Já nás pořád sleduju.
Pak si konečně všimne dopisu,který mi trčí z kapsy.Na obálce je napsano jeho jmeno.Vidím,jak se mu třepou ruce a z očí se mu valí další slzy.Pomalu ho otevře a čte:
Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako tebe.Byla jsem kvůli tobě strašně neštastná a trapila jsem se moc!!Ale největší bolest pro mě byla,když jsi mi přijel říct,že se stěhuješ za svojí láskou.Vlastně,mrtvá jsme byla už v tu chvíli,co jsi mi to řekl.Asi sis to neuvědomoval,ale bylo to prostě to nejhorší.Pamatuješ si ještě na má poslední slova?Ano,už v tu chvíli jsem věděla co udělám.Prostě bych nemohla žít s vědomím,že tě už nikdy neuvidím a že někoho miluješ.Bud štastný a vzpomínej na mě jen v tom dobrém.
MILUJI TĚ
Položil dopis,podíval se na mě a opět mu vytryskli slzy.
"Ale vždyt já tě taky miluju!!A strašně moc lituju toho,že jsme ti to neřekl dřív!!Ale prostě jsme si to uvědomil až ted!!To já můžu za tvou smrt!!"
Náhle se mu vybavilo....pamautješ si ještě na má posledni slova??.....ano,přijdu tě doprovosit.Budu před vlakem....
On ví,že už nejsem ve svém těle,proto taky,když mu t v sanitce oznámí,ihned chce jít pryč.Vystoupí a běží a běží...na místo,kde jsme se spolu bavili naposled.Proklíná ten den,kdy se za mnou rozhodl přijet!Proklíná všechno,co mi řekl a prosí Boha at vrátí čas!!Nic by se nestalo!!
jenže on si uvědomí,že je příliš pozdě a čas už nikdy nevrátíš....
COŽE?!?!?!?!To ne!!!To není pravda!!!Nesmí!!!
Nakonec ze sebe dostanu jen:"PROČ...?!?".....A pak nasledovala věta,která mi připadala,jako by mi někdo vrazil nůž do zad....:"Mám tam holku.Víš asi ji miluju a chtěl bych s ní být častěji.Proto odjíždím s mamou jinak bych tu zůstal."
Tak tohle je ta nejhorší noční můra!!Na tohle teda nemám a nevzmůžu se na nic.
"Já vím asi jsme tě překvapil....",pokračuje," ale kdybys ji viděla!Je prostě skvělá,moc si rozumíme,takovou holku jsem prostě nikdy nepotkal.
AUUUUUUU!!!!!Ted jsi mi zasáhl tím ostrým nožem přímo do srdce.Konečně se sebe něco vyklopím:"A.....kdy odjíždíš??"
"Příští tyden v pátek.Jedem vlakem v 9 hodin z nádru."
Mám pocit že omdlím....ne!!Je to jako by jsem už nežila!!ON!!To on zabil i to poslední,co ve mě bylo......
"......je skvělá.....lepší holku neznám......"-jeho slova se mi furt dokola přehrávají v hlavě.
Proč?Proč jen tak neodjel...?Proč za mnou musel přijít a říct mi to...??Copak on nechápe,že tímto mě zabíjí??
"Tak....hodně štěstí a...měj se krásně....v pátek se ještě uvidíme..."
"Cože?Ty mě přijdeš doprovodit?Jsi mooc moc hodná a tvůj kluk má velky štěstí...!!"
Buuuu...Prosím přestan!!
"Ano přijdu tě doprovodit.Budu před vlakem,tak jak mě uvidíš tak vylez,ano?Pamatuj si to..."
"Jojo,jasně že budu!!budeš před vlakem....já tě budu stopro vyhližet!"
Rozloučili jsme se a odešli každý jinym směrem.
Dny do toho osudného pátku byli strašné!V halvě mi neznělo nic jinyho,než jeho slova o NÍ!!!!
Jak moc jí závidím!!proč ona a né já?na tuhle otázku mi už asi nikdo neodpoví....Chodila jsem jako tělo bez duše.Vlastně to tak bylo...Prostě všechno co ve mě bylo jsi TY jedinou větou zabil.Ted je jen tělo...a nic víc.
Konečně nastal ten den!!Den,kdy tě vidím naposled.je 8.55 a na nádraži je jediný vlak.Je to vlak.který nás oddělí navždy.A už vidím i ho se svoji rodinou.Oni nastoupí,ale on ještě zůstane venku.Rozhlíží se...Ano,já vím že hledá mě,ale ještě není ten správný čas.Průvodčí ho naháni do vlaku a on se se smutným výrazem ještě jednou podívá kolem...A já jdu dál...Rozběhnu se a po tvářích mi začnou padat slzy.Jsou to mé poslední slzy pro něho.Už nikidy víc pro něj nebudu brečet.NIKDY V ŽIVOTĚ!!!
Otočím se a vidím,že vlak ještě stále stojí."Ještě mám čas",pomyslím si.Stále běžím...tak.Už jsem na místě.A ted jen čekat.ale nebudu čekat moc dlouho,protože slyším z dálky troubeni vlaku.Už jede!!Ted jen čekám až přijede ke mě.Už je celkem blízko...V kapse mám pro něj poslední dopis.Zdalipak si pamatuje na má poslední slova,která jsem mu řekla..?Vlak je stále blíž a blíž.Slyším jak duní koleje...KONEC se blíží...TED!!Vykročím levou nohou a jdu si stoupnout na koleje.Řidič vlaku si mě všimne ale příliš pozdě na o aby vlak ubrzdil....
A já ucítím náraz.Je to velká bolest!!Ale ta co byla v mém srdci byla větší.pak už nic necítím.Má duše poamlu odchází z těla.Ale...jako by se jí nechtělo!!Pořád jsem naživu!za chvili mě donesli na nádraží,kam pak pro mě dorazí sanitka.Vlak mě příliš nezdeformoval a není na mě nepříjemný pohled jinak by mě asi nenesli mezi lidi.....Ale co to!!!ON sedí na lavečce na nádraží a smutně hledí před sebe.Proč není ve vlaku???Nemohl se stihnout tak rychle vrátit a navíc,vlak nesměl nikdo opustit!Tak co dělá tady???A pak se podívá směrem kde ležím já.Když si mě všimne,ihned vyskočí a přiběhne ke mě.Svalí se za mnou na zem a začne mě objímat.Všude je spousta krve....Ještě pořád cítím jeho dotek a slzy,ktere se mu objevili na tvaři.
"PROČ??Proč jsi to udělala???"
"...protože tě miluju...." ale tohle on už neuslyší...
V dálce slyším sanitku...
"Deny proč jsi mě opustila??Já tu zůstal kvůli tobě!!Neodjel jsem,protože jsem si uvědomil,že tebe miluju víc než ji!!Čekal jsem tu na tebe,abyhc ti to mohl říct a my by jsme byli spolu!!Deny!!Nesmíš mě opustit!!PROSÍÍM!!!! "
Neeee!!!!To není možné!!!On nechtěl odjet?!?Zůstal tu!!!Aby jsme mohli být spolu!!On mě miluje!!
Ale už ho ani neslyším...NE!!!Já už nechci zemřít!!ne ted!!
Ale je pozdě...Má duše už jde pomalu pryč z těla...Vidím ho jak mě stale objímá ale já už tam nejsem.Proč jsem nezemřela hned po nárazu??Proč jsem musela ještě žít a vyslechnout si to?Sanitka už přijela.Ale je už příliš pozdě.On jede se mnou.Já nás pořád sleduju.
Pak si konečně všimne dopisu,který mi trčí z kapsy.Na obálce je napsano jeho jmeno.Vidím,jak se mu třepou ruce a z očí se mu valí další slzy.Pomalu ho otevře a čte:
Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako tebe.Byla jsem kvůli tobě strašně neštastná a trapila jsem se moc!!Ale největší bolest pro mě byla,když jsi mi přijel říct,že se stěhuješ za svojí láskou.Vlastně,mrtvá jsme byla už v tu chvíli,co jsi mi to řekl.Asi sis to neuvědomoval,ale bylo to prostě to nejhorší.Pamatuješ si ještě na má poslední slova?Ano,už v tu chvíli jsem věděla co udělám.Prostě bych nemohla žít s vědomím,že tě už nikdy neuvidím a že někoho miluješ.Bud štastný a vzpomínej na mě jen v tom dobrém.
MILUJI TĚ
Položil dopis,podíval se na mě a opět mu vytryskli slzy.
"Ale vždyt já tě taky miluju!!A strašně moc lituju toho,že jsme ti to neřekl dřív!!Ale prostě jsme si to uvědomil až ted!!To já můžu za tvou smrt!!"
Náhle se mu vybavilo....pamautješ si ještě na má posledni slova??.....ano,přijdu tě doprovosit.Budu před vlakem....
On ví,že už nejsem ve svém těle,proto taky,když mu t v sanitce oznámí,ihned chce jít pryč.Vystoupí a běží a běží...na místo,kde jsme se spolu bavili naposled.Proklíná ten den,kdy se za mnou rozhodl přijet!Proklíná všechno,co mi řekl a prosí Boha at vrátí čas!!Nic by se nestalo!!
jenže on si uvědomí,že je příliš pozdě a čas už nikdy nevrátíš....

tak mě příde nejkrásnější ta povídka, co je napsaná tou růžovou, hnedka ta druhá.. :-)